O mně

Já, nyní Jana Pavloušková, jsem se narodila v den, kdy se podle babiččina kolegy rodí géniové.
Tohle tvrzení je ale trochu zkalené tím, že se na tohle datum narodil taky a žádný génius nebyl. Jisté už je, že první světlo světa jsem viděla v Praze. Z porodnice mě ovšem přivezli do Olešky, vesničky ve středních Čechách, kde žiju víceméně dodnes.

Zápis v památníku od třídního učitele. Ale tehdy jsem ještě nemohla tušit, že se budu jmenovat Pavloušková a nikdo si to jméno nebude pamatovat.
Zápis v památníku. Potom, co jsem slavila první úspěch s převyprávěnou pohádkou o Šípkové Růžence.

Podle obrázku by se mohlo zdát, že jsem chtěla být spisovatelkou odjakživa. Ne, nejdřív jsem chtěla být veterinářkou, ale na tohle povolání mám prý zvířata příliš ráda. Pak jsem ovšem našla chemickou lžičku a sama se naučila názvosloví oxidů, čímž bylo o mé budoucí profesi rozhodnuto.

Vyprávění příběhů se s ní naštěstí – hlavně pro mě, jinak by mi asi přetlakem myšlenek praskla hlava – nevylučuje. Jestli je to štěstí i pro ostatní, můžete posoudit podle hříček uveřejněných na Domovské stránce. Odkazy na úspěšnější kousky jsou v záložce Povídky. Vrcholem mého dosavadního snažení je pak román s názvem (tím zatím nejlepším, co jsem vymyslela) Iruatovi vyvolení. Bližší informace o něm najdete v záložce Knihy.