Jako malej Pavel

Podtitul těchto stránek jsem nezvolila jen tak pro nic za nic. Jako malej Pavel totiž říkám pokaždé, když se představuju.
Z jednoho prostého důvodu: Aby mi ostatní přišli na to správné jméno.

A ne, není to nic platné. Stále se najdou tací, kteří to zvrtají, jak můžete vidět na úvodní fotce. Tak mě oslovila slečna, s níž jsem si už dva měsíce vyměňovala maily.

Nebo třeba tohle potvrzení od kominíka.
Doufám, že by hasiči měli pochopení.

Už jsem byla i Pavlíčková a Pavlásková. Jasně, jako malej Pavel, co bych taky měla čekat.

Jak je to možné?

Teorie mám dvě.

První je prostá. To jméno nosí jen necelá padesátka dalších Pavlouškových v republice (s Pavloušky je to logicky stejné) a většina se jich vyskytuje v okolí Brna. Ve Středních Čechách je jenom naše malá rodina, takže na něj nejsou lidé z okolí zvyklí. A pak, zní tak obyčejně, že nikoho na první poslech netrkne. Mozek jim doplní nějaké podobné příjmení, které potkávají častěji.

Poprvé jsem tuto teorii předestřela na třídním srazu, asi půl roku po získání svého nového příjmení.
A jedna naše paní profesorka jen vrtěla hlavou: „To ale není pravda, Jano. Je jich tu víc. Já jsem třeba s jednou Papouškovou chodila do školy.“

Ehm.

Postupem času se mi do hlavy vkradla další teorie. To jméno je prokleté. Jinak snad ani není možné, aby ho komolili úplně všichni. Manželovi kvůli tomu jednou neuznali rezervaci v restauraci. Prý měl přijít Matásek a co kdyby přece jenom dorazil. Od té doby si objednává stůl na jméno Kučera. S ním problémy nejsou.

Tímto tedy prosím všechny Pavloušky a Pavlouškové, ozvěte se mi tady v komentářích nebo na kontakt(a)pavlouskova.eu, jestli se vám to také děje. Můžeme potom i porovnat rodokmeny. Určitě budeme příbuzní.
Ozvěte se i vy ostatní. Máte také podobné zkušenosti? Třeba to nebude jménem, ale plíživě se šířící celospolečenskou hluchotou.