O první větě

V rubrice Literární střípky a šrapnely bych vás chtěla obšťastnit některými svými úvahami o psaní. A jak začít jinak než první větou. A šrapnelem:

Nevěřím na ni.

Škarohlídi a moji betačtenáři by mohli namítnout, že je to jen z toho důvodu, že údernou první větu napsat neumím. A měli by často pravdu. Ale upřímně, žíly mi to netrhá.
Mnohokrát jsem četla i slyšela, že je to ta nejzásadnější část textu. Odhady se liší v procentech důležitosti, ale shodují se v jednom. Pokud ji zkazíte, vaše dílko to nenávratně poškodí. Čtenáři už nebudou pokračovat dál, protože se přece nevyplatí číst nic, kde autor zvrtá hned první větu, že?
Kdyby existoval nějaký návod, třeba ve formě receptu (vezmi popis prostředí, okořeň ho emocemi a prudce zapeč, aby získal lákavou kůrčičku), bylo by to snadné. A snadně to i vypadá:

Ale návod, jak pečlivě odměřit jednotlivé složky a na jakou teplotu zapéct, nikdo nemá. Zbývá tedy věřit obecnému moudru ani málo, ani moc. Především zdůrazňuju ono ani moc, aby první věta nedopadla takto:

A teď ruku na srdce. Kolik z vás odloží knihu nebo povídku po první větě? Ozvěte se prosím v komentářích, schválně kolik vás bude. Nepočkáte si na druhou větu? Na první odstavec? Podívejte se prosím ještě jednou na výše uvedené ukázky. Kdy na vás opravdu zapůsobily?

Dobře, dejme tomu, že po prvním odstavci často poznáte, jestli autor umí navodit atmosféru a jak ovládá pravopis. Ale nepoznáte, jak umí text vypointovat, jak mu odsýpají dialogy, jak umí charakterizovat postavy. Co když bude skvělá zápletka a konec vás posadí na… zadek? Stále budete hodnotit text hlavně podle první věty? Budete si ji ještě pamatovat?
Proto si myslím, že text nestojí a nepadá s první větou.

Existuje ale několik důvodů, proč se na první větu a celý začátek obzvlášť soustředit.

• Chcete zaujmout.
  Na hromadě leží několik knih a čtenář se rozhoduje, kterou bude číst jako první nebo kterou si koupí. Chcete aby to byla ta vaše, že?
• Chcete zaujmout toho správného čtenáře.
  Čtenáři se neradi mýlí. Asi nechtějí rozečíst poetickou lyriku, aby pak skočili na místo vraždy a brodili se potoky krve. Podívejte se třeba na začátek Dumasova klubu. Myslíte, že se příběh spokojil s jednou mrvolou?
  Také by měl být jasný i styl. Komu nevadí Márquezův květnatý jazyk, může směle číst dál. Ostatní byli varováni už v prvním odstavci.
• Účast v jakékoli literární soutěži.
  Nedávno jsem si zkusila porotcování, takže už můžu hodnotit i z druhé strany. V záplavě povídek, které je potřeba přečíst, se hodí každá odlišnost. Chytlavý název i důrazný začátek. Pozor, neříkám pouze první věta, ale zhruba první odstavec. Zde je totiž porotcova pozornost nejvyšší a opravdu ho nechcete odradit rozpačitým prvním dojmem. Navíc někteří potřebují exaktní vodítka k hodnocení. Pravopis 20 bodů, příběh 30 … Tak proč neobodovat i první větu?

Mysleme na to, autoři.